Léta roku 2011 jsem se rozhodl s rodinou a přáteli navštívit Chorvatský kraj Rogoznica.
Slovo dalo slovo a bral jsem si s sebou i svůj motorový padák PPG Nirvana.
Vlastní předletová příprava započala již v tuzemsku spíše studováním lokalit omezených prostor v Chorvatsku, které se trochu hůře hledajísku, Zrovna Rogoznica je na hranici CTR Split a není tedy o co moc stát,když se nad hlavou co 30minut točí Airbus s turisty… nicméně lze.
Opominu samozřejmě základy jako pojištění letadla, pilota,kontrola platnosti TP letadla a dále doporučuji vybavit alespoň scréénem google mapy dané lokality a ve folii přivázat na pultík.
Osobně na navigaci rád používám PDA s OziExplorerem, ale nedařilo se mi sehnat kloudné mapy,nebo si je zkalibrovat,tak jsem nakonec za letu kombinoval všeobecnou mapu OziExploreru a papírového screenu. (Ozi explorer dobře určuje s gps výšku, směr a rychlost a navíc trasu loguje a lze tak bezpečně létat i v méně známem kraji.)
Skutečně jsem nestál o problémy s místní policií,tak jsem si na netu dohledal omezené prostory a v místě se mi ještě náhodou podařilo u místního armádního pilota ověřit platnost.
Chorvatsko v přímořském kraji je rozdílné než Italie či Řecko. Na většině pláží je nemožné odstartovat, protože jsou často malé a končící útesy, mnohdy navíc osázené stromy a v neposlední řadě reklamními bilboardy a prolízačkami.
Musel hledat startovačku ve vnitrozemí. Tento u nás vcelku běžný způsob startu je ale v chorvatsku opět skoro sen, všude hromady kamení, kamených zídek a spousty trnových nebo olivových stromů. Když uč se jevilo,že by člověk našel nějaký pískový lom, bylo vče dústojně zadrátované a s ostrahou,která se netvářila na povolení startu. Po několikahodinovém pátrání se mi podařilo najít slušnou startovačku uprostřed všech těchto trnových keřů, bodláčí a kamených zídek. Naneštěstí šlo o olivový sad,který nebyl ještě osázen stromy, ale pouze si dal zahradník sadař =sadista práci s tím, že bagrem na rovné ploše vybagroval pro sadbu díry ve sponu cca 3x3m mo zelé ploše.
Řešením pro start tedy bylo buď zajet do aeroklubu 130km daleko od pobřeží a nebo dát za vděk tímto sadistickým letištěm.
Zvolil jsem variantu 2 🙂 .
Ostatní příprava byla již ok a pouze start v 37st.C s kličkováním mezi dírami je opravdu sado maso. Dal jsem to se slábnoucím vánkem až na 3pokus.
Vlastní let po pobřeží je vcelku podobný jako každé jiné lítání na pobřeží,tedy velmi příjemný a je potřeba pouze více plánovat, protože skutečně nouzák bude vždy do skal,nebo útesů určitě bolet. Dokonce si chci na motor dokoupit záchranný systém Agama, protože je fajn přelétávat mezi ostrůvky,ale to riziko v případě tech.závady je vysoké.
Vlastní přistání na vytipované místo (v mém případě již jiné, rovné ale plné bodláků) proběhlo dle plánu a do bavlnky.
Nejvvětším zážitkem pro mne bylo,když při oblétání jednoho ostrůvku jsem při nízkém prúletu nad pobřežím musel raději zmizet, protože za masivním útesem byl schovaný 30 m vojenský křižníček s rychlopalnými děli na palubě a posádka z toho byla úplně stejně vykulená jako já,že kdo je to ruší při šůrování paluby a není vidět na vodě.
Odkazy na zdroje:
[showtime]
